Obsah
Historie školy
Valašsko kloboucký region je oblast, kde přirozená muzikálnost, láska k hudbě, k lidové písni, přirozená náklonnost k výtvarnému ztvárnění v různých podobách, velmi specifická, ne však nevysvětlitelná láska k dřevu, která pramení z nevyhnutelného sepětí s přírodou, náklonnost k uměleckému řemeslu, přirozená láska k lidovému tanci, ale i k pohybovému vyjádření jako takovému, které dává možnost svobodného projevu, přirozená láska k rodnému jazyku, rodné řeči, která poskytuje možnost vyjádření se vlastní improvizací či stylizací někoho či něčeho; důkazem bylo zakládání různých spolků či ochotnických sdružení, krásná setkávání lidí, kde byla možnost přednést svá přání, své tužby, být na chvíli někým jiným, ale i sám sebou, umění přizpůsobit se umění, vnést alespoň na chvíli do svého života, do svého srdce uměleckého ducha v jakékoliv podobě, provází tento kraj od nepaměti. Lidé však záhy pochopili, že umění ve své volnosti, spontánnosti, přirozenosti je krásné a obohacujíc, má to však také svá úskalí z hlediska udržitelnosti, rozvoje, zachování, uchopitelnosti, že nechat umění, které je dáno lidem do vínku jen tak volně protékat mezi prsty je přímo svatokrádež, dnes bychom zjednodušeně a výstižně řekli neefektivní a nesystémové. Všechny tyto okolnosti daly vzniknout a podporovaly myšlenku uceleného a systematického vzdělávání, které by mohlo zužitkovat veškerý nabízený potenciál, vše, co je lidem vlastní, historicky podmíněno a zakořeněno.
Toto volání bylo vyslyšeno 1. 1. 1955, kdy byla ve Valašských Kloboukách založena jednooborová Hudební škola. V roce 1962 byla rozšířena o Taneční obor, rok na to byl zřízen Literárně dramatický obor, který později zanikl, od roku 1965 se vyučuje Oboru výtvarnému. Přestože od současnosti nás dělí více než půl století, tato touha a dychtění po uměleckém vzdělávání se táhne jako červená nit stále a hlavní myšlenka našich prvozakladatelů ,,umělecky vzdělávat a školit“ je poplatná i po všech, zpočátku menších, dnes již zásadnějších změnách, které vyplynuly zcela přirozeně v návaznosti na historický kontext a potřeby doby.
Ředitelé školy:
- Jarmila Bařinková (1955 - 1964)
- Antonín Bařinka (1964 - 1972)
- Bedřich Bail (1972 - 1991)
- František Maňas (1991 - 2008)
- Zdeněk Matušinec (2009 – )
Osobnosti školy:
Lojza Baránek akademický malíř, pedagog
Člen Unie výtvarných umělců České republiky, Výtvarného spolku Vincúch a Sdružení pro rozvoj Soláně. Díla akademického malíře Lojzy Baránka jsou zastoupena ve sbírkách v České republice, USA, Kanadě, Německu, Austrálii, Slovensku, Rusku, Dánsku.
V září 1965 založil Lojza Baránek Výtvarný obor na Lidové škole umění ve Valašských Kloboukách, kde se věnoval převážně kresbě, malbě, grafice a keramice. Jeho osobitá, svébytná a láskyplná výuka měla vliv na několik generací mladých výtvarníků a nebylo jich málo, kteří si po ukončení základního vzdělání vybrali školu s uměleckým zaměřením.
Josef Jeřábek výtvarník, pedagog
Člen Výtvarného spolku Vincúch, v roce 2004 uděleno Krajské ocenění za vynikající výsledky v pedagogické činnosti, představil se na 50ti výstavách tvorbou keramickou, sochařskou a malířskou. Díla Josefa Jeřábka jsou zastoupena v České republice, Slovensku, Německu, Rakousku, Maďarsku, Rusku, Ukrajině, Estonsku, Švýcarsku, Francii, Holandsku, Belgii, Anglii, Švédsku, USA, Kanadě, Austrálii, Japonsku, Nové Guinei.
Ve školním roce 1966/67 nastupuje jako externí pedagog do Lidové školy umění ve Valašských Kloboukách a rozšiřuje výtvarný obor o výuku modelování a keramiky. Jeho neopakovatelná, tvořivá a velmi zodpovědná výuka končí školním rokem 2009/2010. I pedagogická práce Josefa Jeřábka ovlivnila mnoho žáků výtvarného oboru, kteří úspěšně vykonali přijímací zkoušky na školy s uměleckým zaměřením.
Miroslav Zvonek akademický sochař, ArtD., designér, sochař, pedagog
Stěžejní oblastí Miroslava Zvonka je průmyslový a grafický design, výtvarná fotografie, sochařská činnost, výtvarná pedagogika.Účast na více než 50ti společných i samostatných výstavách ve Valašských Kloboukách, Zlíně, Vsetíně, Vizovicích, Prostějově, Olomouci, Brně, Táboře, Hradci Králové, Praze, Bratislavě, Košicích, Berlíně, Sant-Étienne-Francie, Höganäs-Švédsko, člen Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků Vincúch.
Pedagogická činnost Miroslava Zvonka na Základní umělecké škole ve Valašských Kloboukách započala ve školním roce 1992/93, kdy jako bývalý žák školy navázal spolu s dalším mladým pedagogickým Františkem Ptáčkem na tradice výtvarného oboru budovaného Lojzou Baránkem i Josefem Jeřábkem a zároveň rozšířili výtvarné předměty o novinku design, jako jedna z prvních škol v České republice. Miroslav Zvonek svou erudicí, kvalifikačními předpoklady, také však nespoutaností, darem mluveného slova, svým osobním zapáleným příkladem i přístupem namotivoval a podnítil mnoho žáků k rozhodnutí ubírat se na své životní cestě uměleckým směrem.
Všem třem výtvarným velikánům patří náš neskonalý dík a jsme pyšni, že právě Základní umělecká škola ve Valašských Kloboukách měla čest být tou, která se stala domovem pro jejich pedagogické i lidské působení.
František Maňas hudebník, pedagog
Vystudoval hru na klarinet na konzervatoři v Kroměříži, ve školním roce 1969/70 byl přijat do Lidové školy umění jako pedagog na dechové nástroje, komorní hru a hudební nauku. Tak začala předlouhá, obětavá a pestrá umělecká, zvláště pak pedagogická práce Františka Maňase, jež se vrcholným a nesmazatelným dílem zapsal do dějin školy svým mistrovským vedením Dechového orchestru, který po celá desetiletí sbírá vavříny nejen na poli soutěžním, ale je ozdobou mnoha hudebních setkání. Branami Dechového orchestru prošly desítky, za ta léta stovky žáků, kteří s láskou vzpomínají na přísného, leč tolerantního, naslouchavého a vstřícného pana učitele, který s osobitým humorem dokázal z individuálních hráčů sestavit tým, který je schopen spolu konstruktivně komunikovat a následně svým krásným repertoárem rozdávat radost.
Ocenění: Rada MěstNV ve Valašských Kloboukách ocenila mimořádnou uměleckou činnost a udělila Františku Maňasovi za iniciativu a obětavou práci diplom. Ocenění pedagogických pracovníků Zlínského kraje za pedagogickou činnost a významný přínos pro výchovu a vzdělávání mladé generace 8. ročník – rok 2009. Cenu města Valašské Klobouky převzal František Maňas na městském plese z rukou starostky paní magistry Elišky Olšákové v roce 2018.
Josef Adamík hudební skladatel, pedagog
V letech 1965-69 studoval na brněnské konzervatoři klavír a skladbu, ve studiu skladby pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde pokračoval postgraduálním studiem experimentální skladby, které ukončil v roce 1978. Pokračuje v kompoziční a hudebně teoretické praxi. V tomtéž roce měl pět veřejných provedení svých skladeb v Ostravě, Kroměříži, Jaroměřicích a dvě v Brně. Ve školním roce 1974/75 začal působit na Lidové škole umění ve Valašských Kloboukách jako pedagog a sbormistr, vyučoval hře na klavír a hudební nauce. Jeho Cyklus dvaceti dětských písní s doprovodem klavíru nebo malého komorního souboru na texty J. Vodňanského Šlo povidlo na vandr (1979) a Cyklus dvaceti dětských písní s doprovodem klavíru, houslí, klarinetu a bicích nástrojů na texty J. Vodňanského Hádala se paraplata (1981) se staly nezapomenutelnými pro mnoho žáků školy, kteří měli tu čest pod sbormistrovskou taktovkou pana učitele Josefa Adamíka tyto půvabné písně s neopakovatelnými, humornými texty nacvičovat a dále pak prezentovat na různých jevištích, zvláště pak pro děti ze základních a mateřských škol.
Ve své tvorbě se Josef Adamík snaží být pestrý a kompoziční pole si ani v oblasti žánrů nezužuje. Inspiruje se přírodními zvuky a přírodou vůbec, vyhledává neobvyklý zvukový aparát, jak dokládá např. alternativní kompozice Dechový kvintet, kde jsou použity dětské hračky jako imitace dechových nástrojů. Tvorba Josefa Adamíka je jedinečným a osobitým skladatelským rukopisem, naprosto jednoznačně nastavuje zrcadlo a odráží v něm výjimečnou osobnost skladatele, ale i člověka Josefa Adamíka.
